Celospolečensky se řeší problém distančního vzdělávání, úprava přijímacích řízení a jednotných přijímacích zkoušek, mimořádné snížená objemu a náročnosti maturitních zkoušek a umožnění vzdělávání těm nejmladším žákům z prvního stupně základních škol. Bohužel je zde jedna významná skupina žáků (je jich bezmála 90 tis.), o které se debata nevede a nikdo je neřeší. Jedná se o žáky učebních oborů v rámci středních odborných škol a učilišť.

Zatímco pro studijní (maturitní) obory je využití distančního vzdělávání bez větších obtíží možné, pro odborný výcvik učebních oborů je bezmála nepoužitelné. Je třeba připomenout, že žáci učebních oborů jsou vzděláváni pro své budoucí uplatnění v manuální práci a šikovnosti. Tomu odpovídají i jejich vzdělávací programy, které jasně určují, že minimálně polovina studijní doby musí být věnována odbornému výcviku – tedy reálné pracovní činnosti ve školních dílnách, školních provozovnách služeb a firmách v rámci individuálního odborného výcviku. Mnoho učebních oborů má dotaci odborného výcviku i vyšší vždy ve prospěch odborného výcviku oproti teoretickému vzdělávání ve školních třídách. Obvyklé je výukové uspořádání, kdy žáci učebních oborů jsou jeden týden na odborném výcviku a jeden týden ve škole teorie. Jistě, teoretické vzdělávání lze s určitými omezeními provádět i u učebních oborů distančně, ale odborný výcvik nikoliv. Žáci obvykle nemají doma soustruh, svářečku, dílenské pracovní stoly apod. Situace je tedy taková, že období, kdy by měl probíhat odborný výcvik, jsou učni zcela bezprizorní a žádnému vzdělávání ve smyslu odborného výcviku v tomto čase nejsou a nemohou být podrobováni. Ze svých škol dostávají online formou různé prezentace, manuály, videa a úkoly, které ale spíše patří do oblasti teoretického vyučování. Jak naučíte žáka doma obrábět kovy, vyrobit skříň, vyvložkovat komín, opravit brzdy na autě nebo ostříhat zákazníka? Tristní a nemožné…

U studijních oborů se nyní řeší úprava maturitní zkoušky, ale o skutečnosti, že i žáci učebních oborů dnes konají svoji obdobu společné části maturitní zkoušky, se nehovoří. Přitom již řadu let jsou závěrečné (učňovské) zkoušky na všech školách realizovány dle stejných zadání a úkolů, v tzv. Jednotném zadání závěrečných zkoušek (JZZZ). Mimochodem spravuje ho stejná organizace zřizovaná MŠMT, jako společnou část maturit, tj. CERMAT. Závěrečná zkouška opravdu není jednoduchá, má tři samostatné části – písemnou, praktickou a ústní. Nepřekvapivě pak v praktické části žáci dle svých oborů něco vyrábí a tvoří – letos to ale bude bez praxe získané v odborném výcviku těžko. O přizpůsobení závěrečných zkoušek se debata nevede, učňovské školství asi neumí svůj „problém“ dostatečně mediálně podat. Opravdu tato situace dnes nikoho nezajímá?

Přitom umožnění prezenční výuky odborného výcviku alespoň posledních ročníků středních škol a učilišť, je mnohem méně epidemiologicky nebezpečné, než výuka malých žáků 1. a 2. tříd na základních školách. Odborný výcvik je totiž standardně realizován nikoliv po třídách, ale po pracovních skupinách. Tyto pracovní skupiny jsou tvořeny učitelem odborného výcviku a několika málo žáky. Navíc každý žák většinou pracuje samostatně u svého pracovního stolu, stroje apod., a to ve velké dílně nebo i venku (třeba v případě zahradníků). Vzdálenosti, přesněji rozestupy, mezi jednotlivými žáky jsou tedy značné. Stejně tak vyžadovaná ochrana dýchacích cest je mnohem jednodušeji dodržována u bezmála dospělých středoškoláků, než u malých dětí na prvním stupni základních škol.

Situace je akutní, ale jasná – musíme umožnit prezenční výuku odborného výcviku u učebních oborů prezenční formou, a to co nejdříve. Zdravotní rizika jsou minimální, ale rizika související s polovzdělanou částí generace jsou značná a mají dlouhodobý charakter.

Otázka může znít i tak, zda jsou ti, kteří o tomto rozhodují, ochotni nechat si opravit brzdy u svého auta automechanikem vyučeným v tomto celém roce bezmála jen distančně? Kdo si nechá udělat v domácnosti rozvod plynu nebo elektřiny od instalatéra nebo elektrikáře, kteří absolvovali pouze teoretickou výuku? A takto můžeme pokračovat. Je třeba bezodkladně rozhodnout, co je a není společensky přípustné a vhodné, stejně jako co je společností žádané – nyní i v budoucnu. I v budoucnosti bez COVIDu.

Mgr. Miloslav Janeček
ředitel
Střední odborná škola Jarov, Praha
www.skolajarov.cz